základní skladební dvojice - tvoří ji podmět a přísudek, podmět (Po) - vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek, ptáme se otázkou 1. pádu kdo?, co? a přísudkem, přísudek (Přs) - vyjadřuje, co se vypovídá o podmětu, co nositel nebo původce děje dělá  , rozvíjející větné členy - členy, které zavisejí na jiném větném členu, přívlastek (Pk) - blíže určuje význam podstatného jména, ptáme se otázkami jaký?, který?, čí?, skladební dvojice - vztah závislosti mezi větnými členy, přívlastek shodný (Pks) - s podstatným jménem se shoduje v rodě, čísle a pádě, stojí zpravidla před podstatným jménem, přívlastek neshodný (Pkn) - s podstatným jménem se neshoduje v rodě, čísle ani pádě, stojí zpravidla za podstatným jménem, předmět (Pt) - rozvíjí nejčastěji sloveso, také přídavné jméno, ptáme se na něj pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu) a slovesem (přídavným jménem), příslovečné určení (Pu) - blíže určuje různé okolnosti dějů, rozvíjí sloveso, někdy i přídavné jméno nebo příslovce, bývá vyjádřeno podstatným jménem nebo příslovcem  ,  příslovečné určení místa (PuM) - ptáme se řídícím větným členem + kde, kudy, odkud, kam, příslovečné určení času (PuČ) - ptáme se řídícím větným členem + kdy, dokdy, odkdy, jak dlouho, příslovečné určení způsobu (PuZ) - ptáme se řídícím větným členem + jak, jakým způsobem, věta jednoduchá - zpravidla obsahuje jedno sloveso ve tvaru určitém, vyjadřuje jednu myšlenku, věta - skládá se ze slov, zpravidla tvoří uzavřený celek jak po stránce obsahové, tak po stránce mluvnické , část podmětová - vyjadřuje původce děje, část přísudková - vyjadřuje činnost, stav, vlastnost podmětu, něco, co se přisuzuje podmětu, souvětí - vzniká spojením dvou nebo více vět jednoduchých, počet vět v souvětí - určujeme zpravidla podle počtu sloves v určitém tvaru (přísudků), věta hlavní - je mluvnicky nezávislá, vyjadřuje svou vlastní myšlenku, a proto se na ni nelze nijak zeptat, věta vedlejší - závisí mluvnicky i významově na jiné větě, rozvíjí ji, a proto se na ni tou větou můžeme zeptat, nemůže stát samostatně, věta závislá - věta vedlejší, věta řídící - věta hlavní, mluvnická závislost věty - věta závisí na jiné větě jako větný člen, proto se na vedlejší věty ptáme stejnými otázkami jako na větné členy, každou vedlejší větu můžeme změnit ve větný člen, věta jednočlenná - neobsahuje podmět, věta dvojčlenná - obsahu podmět a přísudek, podmět může být i nevyjádřený, větný ekvivalent - věta (výpověď), jejichž základem je jiný výraz než určitý tvar slovesný, druhy vět podle postoje mluvčího  - věty rozkazovací, oznamovací, zázací, přací, druhy podmětu - vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný, druhy přísudku - slovesný, jmenný se sponou, jmenný,

Výsledková tabule/Žebříček

Téma

Možnosti

Přepnout šablonu

Obnovit automatické uložení: ?